V úterý 12. 5. 2015 se předškoláci z Krtečků a Sluníček vydali v doprovodu několika málo Berušek na poznávací cestu do lesa. Společnost nám dělali hned dva noví kamarádi - lesák Petr a jeho plyšové prasátko Ervín. Na počátku cesty jsme se rozdělili do čtyř skupin, ve kterých jsme pak plnili různé úkoly. Samotné rozdělení nebylo úplně snadné, vedoucím skupiny se stal ten, kdo jako první poznal větvičku stromu. A protože máme děti šikovné, za chvilku z nás byli duby, buky, borovice a smrky. Vzali jsme Ervína do náruče a šupky dupky rychle k lesu. Nekonečná cesta Chrástem nakonec přeci jen konec měla, a tak jsme se na konci vsi mohli věnovat další hře. Skládání dřevěných puzzlíků nám dalo zabrat, listy stromů z nich ne a ne vzniknout. S pomocí Ervína, Petra i paních učitelek jsme ale i tento nelehký úkol zvládli a mohli vyrazit dál. Naší další zastávkou byla cesta u prvního jehličnatého stromu. Tam jsme se proměnili v modřínová semínka a postupně rostli ve velké stromy. Narostlo nás tolik, že musel dorazit pan dřevorubec a náš les trochu prořezat. Čáry máry fuk, ze stromů jsme zase dětmi a hurá po cestě dál. Kterému zvířátku patří tyhle parohy? A kterému tyhle? A co tyhle rohy? Rozpoznat okrasu všech těch lesních zvířátek nám zabralo jen chvilku, nejvíce práce nám daly rohy od muflona...no vždyť ale vážně vypadaly jako od berana..... :-) Dalším kouzlem se z nás pro změnu staly veverky. Nejenom zrzečky, ale i ty černé, kterých je poslední dobou víc. A protože zima už zase skoro ťuká na dveře, musíme začít dělat zásoby šišek..mlsné veverky si ve svých doupátcích šišky dokonce třídí na borové a smrkové.. a když už mají nasbíráno dost, musí se šišky přenést z jednoho hnízda do druhého, aby je náhodou někdo nenašel a nes..nesnědl. A protože veverka unese jen jednu šišku, je přenesení všech zásob práce na delší dobu... a že se u toho ta veverka, chudák malá, naběhá. Hotovo, roztříděno, přeneseno a co teď? Nechtělo by to už nějakou odměnu??? Chtělo, ale jak už to tak bývá, zadarmo to nebude....Pro odměnu si každý musel dojít tajemnou a dlouhou cestou po kančích stopách....A tam na konci té strašidelné trasy za poraženým stromem seděl..... ne divočák, ale paní učitelka Markéta a za celou tu výpravu nás odměnila dárky od Lesní pedagogiky... razítko na ruku a puzzle s lesní tematikou nám bude dělat radost ještě hodně dlouho.. :) Děkujeme Petrovi za krásné zážitky v lese.....
—————
