Rozloučení se školáky a poslední spaní

V pátek 20. 6. měly na zahradě DPS a MŠ sraz všechny děti, které už v září nastoupí do 1. třídy ZŠ. Již tradiční rozloučení mělo tentokráte podobu Chrástecké naučné stezky. Děti ji před samotným rozloučením absolvovaly, a tak vše potřebné věděly s časovým předstihem. Po přivítání, potřebné prezenci a vyzvednutí poukazů na závěrečné občerstvení se mohli všichni nadšení školáci v doprovodu svých rodičů, prarodičů a sourozenců vydat na strastiplnou cestu plnou nelehkých úkolů a otázek. Při poznávání bylin a stromů se zapotily nejen děti, ale plnou hlavu starostí s tím měl i kdekterý rodič :-). S pomocí nápovědy ale nakonec všichni stezku zdárně dokončili. Po závěru stezky přišlo na řadu dekorování školáků, se kterým nám ochotně, jako vždy, pomohl pan starosta. Předání dárků přešlo v hezké posezení u hořícího ohně, kde si děti naplno užily vyslouženou odměnu v podobě buřtů. S postupně dohořívajícím ohněm začali i rodiče opouštět naši zahradu a s odchodem posledních začalo...

 

Prvním a nejdůležitějším úkolem posledního spaní je kontrola spacáků, pyžam, plyšáků a samozřejmě funkčnosti baterek. Máme všechno a tak hurá na slavnostní večeři. Šampáňa bouchají, špunty létají vzduchem, jen pozor na zářivky. Po přípitku na všechny ty šikovné školáky následovala večeře, kde si každý dal to, na co měl zrovna chuť. A my dospěláci jsme se nestačili divit tomu, jak děti najednou jedí zeleninu, sýry, šunky, prostě všechno to, co u svačin odmítají :-). Po dobrém jídle už jsme byli všichni tak unavení, že jsme jen netrpělivě očekávali tmu, abychom vyrazili na další stezku, tentokrát stezku odvahy. Čím více se stmívalo, tím větší strach jsme měli, ale všichni jsme na stezku odvahy vyrazili. Někdo sám, někdo s doprovodem ještě více vystrašené paní učitelky, ale vyrazili jsme opravdu všichni. Svíčky nás zavedly do temného a nám neznámého sklepa. Jejda, co že to tady máme udělat? Jo, podepsat se. Rotřesené ruce byly rády, že napsaly aspoň písmenko, teď jen rychle si vzít odměnu z turistického batohu a pomóooooc... Bílá paní bloudící kuchyní sem a tam některé z nás řádně vylekala. Přiběhli jsme s křikem zpátky do ložnice a zavrtali se rovnou do spacáku. Tak snad raději dobrou noc. Někteří z nás usnuli rychle, někomu to trvalo déle, ale noc byla klidná a rychle utekla. Ráno rozcvička, snídaně a pak už jen ahoj a díky za super poslední spaní!