Bylo 1. 6. a děti ze třídy Sluníček se vydaly na dlouhou cestu do Dýšiny. Aby se jim lépe šlo, přibraly k sobě ještě pět dětí z 9. třídy ze školy. Péťa, Honza, Eliška, Barča a David nám celou cestu moc pomáhali nejen při zavazování tkaniček, hledání svačin v batůžku, ale i při plnění všech možných úkolů, které si pro nás pohádkové bytosti připravily. A jak to vlastně všechno probíhalo?
Brzy ráno jsme se sešli všichni ve školce, nasvačili se, abychom nabrali síly na tu dlouhou štreku, a vydali se směrem k základní škole v Chrástu. Cestou z Dolejšího Chrástu k vlakovému nádraží jsme pozdravili koníky, marně se snažili spočítat všechny slepice ve výběhu a samozřejmě jsme také plnili pohádkové úkoly, občas závodili v běhu, chůzi po zadu a několikrát dokonce i v chytání bublin z bublifuku. Když už nás síly téměř opustily, byla tu první zastávka na zahradě u paní učitelky. Tam jsme doplnili energii svačinkou z domova, dolili si pití do lahviček a vyrazili na dětské hřiště.
Na dětském hřišti jsme vyzkoušeli všechny prolézačky, houpačky, kolotoč, honili jsme se za lítacím talířem a zkrátka užívali si legraci a zábavu v plném proudu. Čas se nachýlil a nastal čas připravit se na zpáteční cestu. Hned jak jsme nasadili batůžky na záda, začali nás bolet nožičky. Cesta zpět je vždy náročnější, nám na ní pomohlo čokoládové posilnění. A tak jsme sice unavení, ale vydovádění dorazili do školky na oběd.
—————
