Bylo krásné, ikdyž trochu větrné, říjnové odpoledne a před školkou se to jen hemžilo rodiči a dětmi. Všichni se moc těšili na podzimní procházku okolím Chrástu. Na začátku trasy dostal každý podivný a nicneříkající papír plný čísel a písmenek společně s tužkou. To už někteří tušili, že procházka nebude jen tak něco obyčejného a o to víc na trase pospíchali. Cesta k prvnímu stanovišti rychle utekla, a tak přišel čas na plnění prvního zašifrovaného úkolu. Děti i rodiče se s dekódováním šifrovaného textu statečně poprali a nebyl jediný, kdo by šifru nedokázal rozluštit. Předvádět pak jakýmkoli způsobem pár zvířat byla pro každého hračka, na správné plnění dohlíželi i dva skuteční koníci, kteří se přišli podívat, co se to u jejich výběhu vlastně děje. Máme splněno a hurá dále. Někdo si cestu zpříjemnil povídáním, někdo se kochal krásou přírody a někdo to vzal jako běžecký trénink a letěl jako střela. U studánky na všechny čekala druhá šifra. Tentokrát už šlo luštění všem trochu rychleji, a tak během chvíličky všichni skákali a skákali. Někdo dle zadání jako panák, někdo po svém. Po skákání, vydýchání a pojedení několikáté svačinky jsme se společně vydali na nejdobrodružnější část trasy. Přes pole a les se statečně prodrali všichni včetně malé Terezky v kočárku. A pak zase obrovskou rychlostí ke sběrnému dvoru, kde jsme našli co? - no přece třetí šifru. Tentokrát na nás čekalo dřepování, kde především děti ukázaly, jak se správné dřepy provádějí. V době, kdy děti pečlivě cvičily, se dospělá část výpravy domlouvala, na kterou ze tří tras se skutečně vydají. Čas utíkal strašně rychle, sluníčko už svou sílu ztratilo, a přes to všechno se jednoznačně rozhodlo pro nejdelší trasu. Stateční turisté se tedy vydali od sběrného dvora směrem k poradní skále. Každý si cestu zpestřoval tak, jak mu bylo milé, někdo povídal, někdo popobíhal, někdo zpíval. U poradní skály jsme se chviličku kochali výhledem na řeku, někteří se marně snažili se zorientovat, kde to vlastně jsme, přišla další vlna svačin a pak už hurá dál lesem až ke stadionu. A tam se po velkém hledání objevila další šifra. V té stálo, že nás na závěr procházky čeká překvapení. Protože jsme ho nikde neviděli, zkusili jsme překvápko zavolat. Po několikátém zavolání se objevila Tracy společně se svou paničkou. Tracy je záchranářský pes a jako odměnu za zdolání celé trasy nám předvedla, jak dokáže najít ztraceného nebo zraněného člověka. Ukázka nás moc bavila, všichni jsme si chtěli vyzkoušet, jaké to je, když jsme ztraceni a hledá nás čtyřnohý pomocník. Pak už jsme se jen rozloučili a slíbili si, že si brzy podobně krásnou akci zopakujeme. Děkujeme všem, kteří se s námi na trasu vydali a pomohli tak vytvořit příjemnou přátelskou atmosféru.
Pro fotečky klikni na smajlíka ... 
Pro video klikni na smajlíka ...
—————
