První jarní den jsme již tradičně věnovali starému zvyku vynášení Moreny. V úterý jsme několik Moren společně vyrobili. Na dřevěnou kostru jsme z mačkaného papíru a látek vytvořili základ postavy, které jsme postupně oblékli do starých záclon, varhánkovitého papíru a zbytků různých látek. Krk Moren zdobil papírové prstýnkové náhrdelníky.
Při přípravě Moreny jsme si opakovali písničku, která jí každoročně vyprovází cestou ze vsi, ale jelikož už je pro naše uši ,,ohraná“, rozhodli jsme se naučit se jinou. Ve středu nám tedy již nic nebránilo vydat se s Morenou na její poslední cestu obcí. Za zpěvu našich písní jsme se vydali k nedaleké řece. V cíli jsme Morenu zapálili a hodili z můstku. Naposledy jsme jí zamávali a vydali se vstříc tolik očekávanému jaru.
Smrt chodí po vsi, má veliký fousy,
už nemůže choditi, musíme jí nositi,
od města k městu, nesem nevěstu.
Slunce zimu vyhání, v polích křičí skřivani.
Jaro je tu, zima pryč, vzali jsme si na ni bič.
Den a noc se v půli potká, po potoce plave smrtka.
—————
